Vodácký kurz 2022

Třídy 9. A a 9. B se 20. – 24. 6. 2022 vydaly na dlouho očekávaný vodácký kurz. Počasí podle předpovědi nemělo být pozitivní, ale přesto se na „vodák“ vydalo 28 žáků, takže všichni kromě dvou. 

V pondělí kolem 5. hodiny ráno se obě třídy s panem učitelem Mudrákem, panem učitelem Soviarem, panem ředitelem Burkertem a paní zástupkyní Mládkovou sešli na vlakovém nádraží v Nové Pace. Vydali jsme se směrem Vyšší Brod. Samotná cesta byla pro některé z nás velmi obtížná, jeli jsme asi šest a půl hodiny a měli jsme 5 přestupů, než jsme se konečně dostali do Vyššího Brodu. Cestou měly vlaky na trase mezi Prahou a Českými Budějovicemi výluku, tak jsme museli jet část cesty busem. 

Hned, co jsme dorazili do Vyššího Brodu, jsme dlouho neotáleli a začali se převlékat a vybírat si vybavení do lodi. Lodě jsme měli vypůjčené od K servis a byly to Samby, tedy lodě pro dva. Ještě v pondělí jsme ujeli necelých 12 kilometrů do kempu Rožmberk nad Vltavou. Přes noc z pondělí na úterý pršelo, ale druhý den dopoledne jsme měli dost času do vyplutí, tak nám věci stihly vyschnout. Zatímco nám schly mokré věci, šli jsme se podívat na hrad Rožmberk nad Vltavou a kolem 13. hodiny jsme znovu vypluli. 

Dorazili jsme do kempu Branná, což byl ten nejhezčí kemp z celého vodáckého kurzu. Měli tam nádherné prostředí, sprchy i záchody. Pro vodáky to tam musí být ráj. Ve středu jsme už v 10 hodin ráno vypluli, abychom stihli dojet do kempu v Českém Krumlově, protože nás čekala cesta dlouhá necelých 18 kilometrů. Večer nás pak ale čekal asi ten nejlepší a nejhezčí zážitek za celou dobu kurzu. Pěšky jsme se vraceli do kempu Nové Spolí a na vypůjčených raftech jsme si znovu projeli nádherný Český Krumlov, ale za tmy, což se vidí jen málo. Sice pršelo, ale přesto se to všem líbilo a jen tak na tento okamžik nezapomeneme. 

Ve čtvrtek nás čekala nejdelší plavba, pluli jsme asi 20 kilometrů do kempu U Kelta, kde nás všechny překvapil nádherný klid přírody. Náš poslední večer jsme prožili se zpěvem u ohně a se slzami v očích při vzpomínání na naši devítiletou školní docházku a při uvědomování toho, že tohle jsou poslední společné zážitky. Každý z nás měl svou vlastní zásobu jídla, někomu jídla přebývalo a někomu zase chybělo. Všichni jsme se ale navzájem dělili a ochutnávali kuchařské delikatesy ostatních, jimiž jsou například legendární placky z vody a mouky od Tadeáše a Pepy nebo pečené brambory od Anety Hladíkové. 

Než jsme se vůbec nadáli, přišel pátek, poslední den našeho vodáckého kurzu. Naše poslední cesta vedla asi 12 kilometrů z kempu U Kelta do Boršova nad Vltavou, kde jsme odevzdávali lodě. Za celý vodácký kurz jsme tedy ujeli necelých 69 kilometrů a přejeli 12 jezů. Samozřejmě, jak už to na vodě bývá, se několik lodí převrátilo a pěkně se vykoupalo. Jen pár lidí se zranilo, ale nikdo nijak vážně. Počasí nám nakonec i přálo a většina z nás se pěkně opálila, až dokonce spálila. Škoda, že jsme měli vodácký kurz až jako naši poslední akci, protože jsme se naučili si navzájem pomáhat a naslouchat. Až teď na konci deváté třídy se z nás stal výborný kolektiv, kde si všichni dokážou navzájem pomoci za jakékoliv situace.

Teď ale to nejlepší nakonec …

Bohužel až ve čtvrtek našeho nejlepšího třídního textaře Patrika Linharta napadlo napsat písničku z vodáckého kurzu, takže nás bohužel neprovázela celým vodáckým kurzem, ale pouze posledním dnem. Písnička je upraveným textem Severní vítr od Jaroslava Uhlíře a nese jméno Krumlovské slunce.


KRUMLOVSKÉ SLUNCE
Linhart Patrik

Jedu žlutou kánoí,
celé tělo mě bolí.
Jsem hladov, jsem sláb, promočen.
Hlava mě pálí
a v modravé dáli
se jeví náš poslední kemp.

Voda je studená.
Nikdo jídlo už nemá.
Tady budeš mi zbytečně psát.
Husitská na Vltavě.
Sen o domovu v hlavě
já nechám si tisíckrát zdát.

Ref: Krumlovské slunce je kruté,
počítej kůže má s tím.
Když ji nenamažu krémem,
tak si ji krutě popálím.

Když ji nenamažu krémem,
tak si ji krutě popálím.


Vodák 9AB – Vltava 2022

Publikováno 24.6.2022
šupem nahoru